HISTORIE RUPRECHTIC
ČÁST 1. - SKALKA

Ruprechtice vděčí za svůj vznik staré zemské cestě z Liberce do Frýdlantu.
 
Tato cesta přinášela prosperitu celé obci, zejména však kovárně a zájezdní hospodě , kde se zastavovali formani se svými vozy a pocestní tovaryši.
 
Cestu však nepoužívali jen lidé přinášející obživu, ale i vojsko, které ji bralo. Proto byl velmi důležitým místem obce i Wachstein, odkud byl rozhled do dalekého kraje, zejména do Radčic kudy pokračovala cesta přes Janův most a dále přes Fojtku, Mníšek a Frýdlant do Lužice a Slezka. Nebezpečí přicházelo vždy z tohoto směru, proto místní obyvatelé na tomto místě drželi hlídku, která mohla včas zjistit vojsko v Radčicích a než prošlo údolím Černí Nisy, byl čas schovat zásoby a vyhnat dobytek do lesa.
 

Toto místo existuje dodnes, bohužel nemá žádné jméno, „speciálka“ 1:25000 toto místo uvádí jen jako kótu 427 v listnatém lese. Místní lidé mu říkají Skalka. Již z něj není vidět téměř nikam, kultivovaná krajina se změnila v kraj zarostlý náletovými dřevinami. Příroda si bere zpět to co ji před staletími vzali kolonizátoři, kteří tento kraj změnily z pralesa na kulturní krajinu.
 

 

Podívejme se do minulosti tohoto místa, která je popsána ve spise „Kurze Geschichte des Ortes Ruppersdorf“ od Antona Ressela.
 

Za Sedmileté války procházela Ruprechticemi vojska různých národů, zejména Prusů, proti kterým zaujala rakouská armáda obranná postavení až u ruprechtického lesa. 21. dubna 1757 v 5 hodin ráno se střetli 15 tisíc pruských a 10 tisíc rakouských vojáků v bitvě u Liberce, v 11 hodin byla bitva rozhodnuta a Rakušané ustupovali směrem k Rochlici pronásledovány Prusy. Stejné Prusy zažily Ruprechtice ještě jednou, když se jejich pluky vracely 23. června domů. Ještě několikrát táhlo v Sedmileté válce vojsko přes Ruprechtice, dokonce i pluky generála Laudona. Definitivně opustila vojska Čechy až 15. února 1763.
 

Za Napoleonských válek, 20.srpna 1813, vyplenily polsko-francouzské jednotky Ruprechtice, při této příležitosti byly ztraceny i obecní soudní knihy. Opožděné voje polské armády obsadily 21. srpna Wachstein, kde postavili stráže a setrvali zde až do začátku září.
 

Pan učitel Ressel nám podává podrobnou zprávu o válce v roce 1866: 24. června okolo druhé hodiny odpoledne dorazila do Ruprechtic pruská 3. eskadrona dragounů, 5. baterie pěšího regimentu č.60 a části jiných regimentů, celkem 5500 mužů 1500 koní. V malých domech se ubytovalo 30-40 můžů do větších usedlostí 200 až 300 ! Tyto jednotky opustily Ruprechtice 26. června ráno o deváté hodině. Hned 27. června dorazila baterie dělostřelců a pomořanští kyrysníci, kteří 28. června pokračovali dále. 30. června přijelo 140 dragounů. Po skončení bitvy u Hradce Králové se 7. a 8. července vojsko opět vracelo přes Ruprechtice do Pruska. Po této největší bitvě v dějinách Čech byl několik let na Wachsteinu klid.
 

Na podzim roku 1938 zbudovala československá armáda na Wachsteinu obranné stanoviště. Tyto obranné stavby se táhly až k Horské ulici. Dodnes jsou patrné stopy po zákopech mezi Pianovkou a Hrabalovou ulici. Ruprechtice mělo bránit 150 vojáků. K bojům nedošlo. 3.října o šesté večer byl v Ruprechticích uvítán 52. pěší pluk Wehrmachtu.
 

Stejnou cestou přišla 9. května dopoledne do Ruprechtic 52.armáda ukrajinského frontu. Nikdo ji nevítal. Sovětská okupační armáda vstoupila do Liberce 21. srpna 1968 přes Pavlovice i když ze stejného směru jako všechny armády předešlé.