HISTORIE RUPRECHTIC
ČÁST 2. - PRŮMYSLOVÁ ZÓNA

Ruprechtice vytváří nádherný krajinný pohled, leží na výběžcích Jizerských hor, ze severu je chrání jejich lesy. Takto poeticky začíná své pojednání o Ruprechticích pan učitel Antoním Ressel.
 
Obec měla v roce 1899 - 231 domů a v nich žilo přes 2411 obyvatel, kteří se živili převážně fabrickou prací, část z nich i obchodem a řemeslem, rovněž i trochu zemědělstvím.
 

Obec byla hlavně průmyslová, když se dnes podíváme na údolí Černé Nisy, tak si představujeme romantickou krajinu a vůbec nás nenapadne, že to byl průmyslový areál, jeden z největších v Čechách. Z dnešního pohledu to je až nesmysl, žádná dálnice, silnice, železnice a všechny ostatní požadavky, které jsou kladeny na průmyslovou zónu – zde chybí.
 
Co nechybí je však energie ve formě prudce tekoucí říčky – v té době jiná energie nebyla. Toto úzké údolí poskytovalo v polovině 19. století práci několika stovkám lidí, stálo tady 13 továren.
 
První založil v roce 1807 Franz Ulrich z Liberce, který koupil 29.12.1806 původní (horní) panský Horský mlýn a přestavěl jej na továrnu na sukno, objekt ležel přímo pod skalou Jezdec, a pak už to šlo rychle:
 
V roce 

1823 založil Franz Rehwald přádelnu – vyhořela 19.8.1888
1825 založil Franz Schmidt další textilku
1838 založil Filip Schatten přádelnu, další přádelnu založil roku
1840, která vyhořela 1894
1843 založil Josef Pilz přádelnu, další přádelnu založil v roce
1843 Adolf Schütze, tato vyhořela 27.3.1893
1844 založil Franc Leubner přádelnu,
1845 Anton Horn založil další přádelnu, továrnu na sukna, založil v roce
1845 Anton Ulrich, ve stejném roce
1845 založil textilní podnik Anton Günzel, tato továrna vyhořela 30.12.1896
1848 Anton Kiesewetter založil již 12. textilku, a ještě roku
1867 založil Josef Jäger další přádelnu.
 
Trochu delší a nudný seznam, nemohli jsme však nikoho vynechat, každý z těchto pánů se podílel na vytvoření první průmyslové zóny.
 
Zajímavé je, kolik textilních závodů vyhořelo, asi je to tím, že se svítilo lampami s otevřeným ohněm a v prašném provozu přádelny to asi byl problém. Možná, že to bylo jinak – všechny požáry byly až v devadesátých letech 19. století, do té doby nic?
 
Majitelé těchto podniků se dost často střídali, byl by to další nudný seznam. Po uplatněním a rozšíření parních strojů se těžiště průmyslu přesunulo jinam, tam, kde byla železnice, která zásobovalo parní stroj uhlím a zajišťovala přísun materiálů a odbyt výrobků.
 
Sláva ruprechtické průmyslové zóny trvala 50 let, potom nastává úpadek, který dovršil konec 1. světové války, kdy vznikem nového státu, ztrácí tato oblast textilního průmyslu, odbytiště na Balkáně a zejména v Levantě.
 
Je třeba poznamenat, že toto údolí Černí Nisy v současnosti není na katastru Ruprechtic, v osmdesátých letech minulého století byla hranice ruprechtického katastru posunuta k horní silnici do Rudolfova, dnes patří i pravý břeh Nisy do Kateřinek. Nic to však nemění na situaci, že první průmyslová zóna Čech byla založena v Ruprechticích.