HISTORIE RUPRECHTIC
ČÁST 4. - RUPRECHTICKÉ HOSPODY II.

Minule jsme naši procházku po ruprechtických hospodách ukončili na náměstí. Dnes budeme pokračovat a půjdeme z náměstí dolů Radčickou ulici, dříve se ji říkalo Semmering – podle svého rakouského vzoru. I naše první hospoda se jmenuje 
U Semerinku , má číslo popisné 56, a patřila panu Josefu Bienertovi, který mimo to, že měl krásnou dceru s krásným jménem Edeltraud, se živil hlavně stáčením piva do lahví. Lahvové pivo v té době nebylo samozřejmostí.
 

 

O pár kroků dále je další hospoda, U Janova mostu, kterou v čp. 59 vlastnil pan Josef Nohava. Dům, který stojí na tomto místě dnes, je postavem od základů nově. Původní hospoda byla orientována jinak, byla brzo po válce zbořena a na jejím místě bylá skládka technických služeb. Přímo naproti přes ulici byla socha sv. Jana Nepomuckého, tak jak to bývalo zvykem. Zůstal po ní jen sokl a název mostu. Socha stála ještě za komunistů, ale neměla hlavu – protože byla v životní velikosti, tak se občané Ruprechtic za ní postavili a nechali se vyfotografovat, tak jak se to dělalo na poutích. Kam zmizel zbytek sochy je mi záhadou.
 

 
Nyní překročíme Nisu a půjdeme proti proudu až do Kateřinek, kde opět přejdeme na ruprechtický břeh a půjdeme ulicí která dnes nese jméno Jedlová, téměř na vrcholu u ulice Horské byla v čp.179 hospoda pana France Geislera Kopec u Obrázku. Byla to veliká budova, ze které nezůstalo vůbec nic. Na dobovém obrázku je asi uprostřed. 
Na současném je na tomto místě jen prales.

Vůbec, na údolí Černé Nisy bychom mohli demonstrovat, jak se během 50 let změnila kulturní krajina v prales. To co naši předci po staletí vytvářeli z původního pralesa si příroda vezme zpět za velmi krátkou dobu, a to ji ještě některé organizace za přispění sponzorů pomáhají prales vytvářet uměle.
 

 
Naše cesta pokračuje, nyní jsme na Horské ulici, po několika metrech chůze se pustíme z prudkého kopce ulicí U obrázku, stejný název měla i hospoda v čp. 245, téměř na dně hlubokého údolí. Patřila Rudolfovi Bernerovi – kolem hospody bylo spousta atrakcí pro děti a zejména zde vyvěral silný pramen vody. Budova stála osamoceně na cestě ke kapličce, její návštěvníci tvořili také převážně klientelu podniku. Dům je dnes totálně přestavěn, ale na původních základech.
 


 
Pokračuje stoupáním k náměstí, kde tuto vycházku ukončíme.